JEZUITSKÝ AREÁL
Město Chomutov, které bylo nejprve slovanskou osadou, obdržel darem v době německé kolonizace roku 1252 Řád německých rytířů. Ještě v březnu 1421, kdy Chomutov dobyli husité, bylo toto město katolickou baštou. O pouhých sto let později již tomu bylo jinak. Pod vlivem saského luteránského sousedství byla většina chomutovských občanů protestanského vyznání.
Když přešlo chomutovské panství do majetku Lobkoviců, rozhodl se Jiří Popel z Lobkovic, sám horlivý katolík a odchovanec jezuitů, rekatolizovat celou tuto oblast. Proto již v srpnu 1590 položil základní kámen budoucí jezuitské koleje v Chomutově.
Jezuitský řád (Societas Iesu) byl založen roku 1534 v Paříži svatým Ignácem z Loyoly a od svých počátků se orientoval především na výchovu a vzdělávání. V 17. století se stalo proslulým jezuitské historiografické pracoviště v Antverpách (bollandisté), kde začala vycházet první kriticky zpracovaná sbírka životopisů svatých.
V červenci 1591 však v Chomutově došlo k protijezuitskému povstání a vyplenění rozestavěné koleje. Vůdci povstání byli vzápětí odsouzeni tzv. "krvavým soudem" na zámku Červený Hrádek a v srpnu popraveni. Výstavba jezuitského areálu dále pokračovala. Nejprve byl postaven klášter, poté gymnázium s věží (astronomická observatoř) a nakonec (od roku 1663) kostel svatého Ignáce (stavitel Carlo Lurago), který je schopen pojmout až 2 000 lidí.
Jiří Popel z Lobkovic měl původně v úmyslu učinit Chomutov univerzitním městem, jenže upadl v nemilost u císaře Rudolfa II., roku 1594 o své panství přišel a byl dlouho vězněn, až posléze roku 1607 umírá ve vězení na hradě Lokti. Výstavba koleje byla ještě zbrzděna krátkodobým vypovězením jezuitů (1618 až 1622) a třicetiletou válkou, takže budování bylo dokončeno až roku 1671.
Za dalších sto let, roku 1773, došlo ke zrušení jezuitského řádu. Gymnázium sloužilo nadále jako civilní škola, klášter jako kasárna. Objekt postupně zpustl. Zajímavostí je, že na chomutovském jezuitském gymnáziu údajně studoval německý hudební skladatel, první reformátor opery, Christoph Willibald von Gluck (1714 až 1787), jehož otec byl tehdy zaměstnán jako polesný na nedalekém zámku Jezeří. V dochovaném seznamu žáků z roku 1735 je ovšem zapsán pouze Gluckův bratr Franz.
VZNIK MĚSTSKÉ KNIHOVNY
Historie současné Chomutovské knihovny započala 1. srpna 1924, kdy byla na radnici otevřena městská knihovna (Komotauer Gemeindebücherei). Prvním městským knihovníkem byl Otto Stamm, který vedl knihovnu, s tehdy německým knižním fondem, až do roku 1945. Už v roce 1925 vydala knihovna svůj první tištěný katalog, kde na šedesáti stranách nabízela čtenářům 4 160 svazků. V březnu 1927 se knihovna poprvé stěhovala. Přesunuta byla naproti průmyslové škole do domu s číslem popisným 1251 ve Školní ulici a byla rozšířena o čítárnu a studovnu. Když o rok později došlo ke sloučení Chomutova a Horní Vsi v jeden administrativní celek, stala se bývalá hornoveská obecní knihovna první pobočkou chomutovské knihovny. Další pobočka pak přibyla v podobě čítárny v bývalé šatlavě na radnici v lednu 1935, fond knihovny už v tu dobu čítal necelých 13 000 svazků. Poslední adresou, na níž od ledna 1941 působila předválečná, německá městská knihovna, byl dům v ulici Farského s číslem popisným 375.
Pobočky chomutovské knihovny:
- 1928 pobočka Horní Ves (sloučením obcí) – do 1945
- 1935 pobočka čítárna městská radnice – do 1941
- 1949 pobočka v chomutovské nemocnici – do ???
- před 1966 pobočka Partyzánská – do ???
- před 1966 pobočka Kadaňská (později Na Průhoně, Kukaňova, Na Průhoně) – do 2002
- 1966 pobočka Severka – do 2003
- 1968 bibliobus – do 1996
- 1984 pobočka Březenecká – doposud
- 1987 pobočka Kamenná – do 2003
- 2012 pobočka Oko – do 2023
KNIHOVNA PO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE
Ve stejném sídle zahájila knihovna svou činnost i po válce. Otevření plánované na 1. září 1946 se o dva týdny pozdrželo, a tak byl provoz chomutovské městské knihovny s českým knižním fondem pod vedením Marie Minátové zahájen až 15. září 1946. Přípravy zahrnovaly kromě stavebních úprav také odvoz německých svazků do konfiskačních skladů a veřejnou sbírku českých knih do nově vznikajícího fondu, který měl v době otevření knihovny 1 385 svazků. Výjimečnou inovativní událostí poválečného období bylo v červnu 1948 otevření Hudebního oddělní Otakara Jeremiáše. Hudební oddělení měla v té době údajně pouze pražská knihovna.
Oddělení chomutovské knihovny:
- 1924 vznik oddělení pro dospělé
- 1927 vznik studovny a čítárny
- 1946 vznik oddělní pro děti
- 1948 vznik hudebního oddělení
- 1965 vznik oddělení pedagogiky a umění
- 1971 vznik oddělení politické a společenské literatury
- 1973 vznik oddělení pro starší mládež
- 1975 vznik oddělení bibliografické informační služby, oddělení poezie a od. cizojazyčné literatury
- 1990 vznik oddělení beletrie a oddělení naučné literatury – rozdělením oddělení pro dospělé
V březnu 1948 převzala řízení knihovny bývalá knihovnická inspektorka Antonie Kalivodová. Pod jejím vedením se v lednu 1951 z městské knihovny stala knihovna okresní. Začala dohlížet na činnost zhruba stovky obecních knihoven Chomutovska a prohlubovala také své osvětové působení zaměřené mnohdy na problémy související s kolektivizací zemědělství. Zájem veřejnosti vzbudilo v polovině padesátých let otevření letní čítárny na Kamencovém jezeře.
V šedesátých letech došlo k rozvoji kulturní a pedagogické činnosti knihovny, na čemž měl podíl i profesor chomutovského gymnázia, od července 1963 nový ředitel knihovny, Zdeněk Hejna. V knihovně se scházel Kroužek přátel poezie, probíhaly vzdělávací i literární besedy. Oddělení pro dospělé, pro děti, studovnu, čítárnu a hudební doplnilo v roce 1965 oddělení pedagogiky a umění, a na jaře 1969 proběhl první ročník vědomostní soutěže žáků devátých tříd 9x9x9. K letní čítárně na jezeře přibyla v létě 1967 další v městském parku a od roku 1968 začala Okresní knihovna Chomutov provozovat, opět jako jediná mimo pražskou knihovnu, svůj první bibliobus – mobilní autobusovou knihovnu obsluhující obce chomutovského okresu.
Sedmdesátá léta přinesla po 34 letech další stěhování chomutovské knihovny. Poté, co byl dům v ulici Farského určen k demolici kvůli výstavbě nového obchodního domu Prior, přesídlila v lednu 1975 knihovna do opravené budovy bývalého německého gymnázia v jezuitském areálu. Stěhování za pomoci desítek brigádníků proběhlo v rekordním čase dvou týdnů. V sídle dnešního oblastního muzea zůstali knihovníci pouhých šest let a poté je čekal přesun do vedlejší budovy jezuitské koleje, současného působiště Chomutovské knihovny. Slavností otevření knihovny, které vůbec poprvé zpřístupnilo veřejnosti alespoň část historické koleje, proběhlo 3. dubna 1981.
Nová knihovna měla v přízemí Divadlo pro šedesát, neboli společenský sál v místech současného oddělení beletrie, a moderní hudební oddělení, nad nímž v knihovně osobně převzali patronát hudebníci Petr Rezek a Karel Vágner, a to i jménem nepřítomné Hany Zagorové. V osmdesátých letech dohlížela knihovna mimo svou běžnou činnost také na čtyřicet obecních, tehdy místních lidových knihoven, na školní knihovny a na informační střediska podniků Chomutovska.
VÝVOJ PO ROCE 1989
V září 1989, kdy byla dokončena oprava dalšího křídla areálu, došlo v novém sídle knihovny k rozvoji služeb. V prostorách dnešní galerie Lurago byla expozicí grafických listů Josefa Lieslera otevřena výstavní síň. Výstavnictví v tu dobu ještě oficiálně spadalo pod chomutovské kulturní středisko, které bylo s okresní knihovnou sloučeno do Střediska knihovnických a kulturních služeb Chomutov v lednu 1996. Vedením střediska byla pověřena Marie Kyptová. O rok později, v roce 1997, byly od chomutovské knihovny organizačně odděleny její pobočky, jež byly nově začleněny pod správu města Chomutova.
V devadesátých letech se do knihovnických služeb promítl rozvoj technologií. V roce 1995 se v knihovně začaly používat počítače a přistoupilo se k převodu fondu do automatizovaného výpůjčního systému. Od července 1996 mohli čtenáři využívat veřejný internet v čítárně, vedle které vznikla nová literární kavárna. V listopadu 1996 byla dokončena rekonstrukce atria. V lednu 2000 se stal novým ředitelem chomutovské knihovny Vladimír Valeš, za jehož působení se návštěvníkům výstavou obrazů Vladimíra Komárka otevřela galerie Špejchar a poslední objekt areálu, kostel sv. Ignáce. Ten byl slavnostně zpřístupněn vystoupením pěveckých sborů v prosinci 2000.
Automatizace, internet a nové technologie:
- 1995 začíná automatizace výpůjčního systému
- 1996 veřejný internet v čítárně
- 1997 pořízení fondu zvukových knih pro nevidomé
- 1999 staré průkazky a knižní lístky nahrazuje automatizovaný systém Lanius
- 2000 knihovna spouští své první webové stránky
- 2002 přechod na automatizovaný systém Clavius
- 2005 hudební oddělení půjčuje DVD
- 2011 vzniká počítačová učebna
- 2011 studovna půjčuje čtečky knih
- 2014 knihovna má oficiální profil na Facebooku
- 2014 zahájeno půjčování e-knih
- 2017 spuštěn blog Vášnivé čtenářky beletrie
- 2018 přechod na automatizovaný systém Tritius
Po roce 2000 se knihovna zaměřila na publikační činnost a začala vydávat informační bulletin Atrium, o dva roky později pak vlastní edici zvukových knih pro nevidomé či lokální historii mapující Významné osobnosti Chomutovska. Zrušením okresů se tehdejší okresní knihovna, Středisko knihovnických a kulturních služeb Chomutov, stala v roce 2003 opět městskou organizací. V prosinci 2002 byla jmenována ředitelkou Marie Laurinová. Během jejího působení knihovna přizpůsobovala svůj fond novým médiím a zahájila půjčování DVD, zvukových knih v mp3 formátu, e-knih a čteček knih. Poprvé se také uskutečnily dnes už tradiční akce: hudební festivaly April Open Air a Indian Summer Open Air či populární setkávání příznivců stolních her Deskohrátky. V září 2009 zahájila v prostorách literární kavárny provoz pracovně-tréninková kavárna pro lidi s postižením, Café Atrium. Významným a oblíbeným prvkem knihovny se stala dětská herna s dopravním hřištěm, která je v provozu od roku 2015.
Otevření herny a pracovně-tréninkové kavárny v areálu Střediska knihovnických a kulturních služeb Chomutov naznačilo směr, kterým se městská knihovna dále ubírá. Od ledna 2018 začala pod vedením Andrey Löblové upevňovat svou roli vzdělávacího, kulturního a volnočasového komunitního centra a pořádat nové akce, z nichž lze jmenovat například příměstské tábory či setkávání rodičů s dětmi v rámci projektu Bookstart – S knížkou do života. 1. ledna 2019 došlo ke změně názvu instituce, známé dnes jako Chomutovská knihovna.
V lednu 2020 nastoupil do funkce ředitele Chomutovské knihovny Bedřich Fryč. Po útlumu společenského života v důsledku pandemie koronaviru v letech 2020 a 2021 navázala knihovna na svou předešlou činnost. Roli komunitního centra sehrála také pro válečné uprchlíky, pro které po vypuknutí ozbrojeného konfliktu na Ukrajině zajistila ukrajinsky psané knihy a organizovala setkání či kurzy českého jazyka. Mezi úspěšné novinky poslední doby lze zařadit rodiči a dětmi vyhledávanou halloweenskou Strašidelnou knihovnu, tajuplnou stezku jezuitským areálem, či vzdělávací únikovou hru pro studenty Tajemství prvního rektora. Pozornost je opět věnována také obnově areálu, především kostelu sv. Ignáce, do nějž byla v roce 2021 navrácena varhanní skříň původních barokních varhan, o rok později proběhla restaurace nástěnných maleb v kapli Božího hrobu a do chrámové lodi bylo instalováno nové osvětlení, a v roce 2024 se do kostela vrátily staré oltářní obrazy.